Ravnburgh: Lví císařství

Historie

Jádrem budoucí říše byl obchodní svaz deseti měst, dnes známý jako Décapole (Desetiměstí - města Étrepy, Oradour, Glannes, Fey-en-Haisne, Courteron, Cherville, Marlaix, Véxerre, Lons-á-Pont a Aix-sur-Mer), který vzdoroval snahám arlatských velekrálů podrobit si je a připojit je ke svým državám. V té době mnohá vévodství a království, která jsou dnes pevnou součástí arlatských lén, byla ještě samostatná, a svaz měst chránila především vzdálenost a nutnost velekrálů starat se o problémy blíže doma. Spřízněni stejnou kulturou a jazykem odlišným od velekrálů východu, neměla města žádnou chuť klanět se cizím panovníkům.

Když Roderic II. Sjednotitel dorazil na hranice svazu s ohromnou armádou, Décapole se odmítla podrobit. Do svého čela zvolili Ágnes lis Vierroix, která odmítla s arlatským velekrálem vyjednávat a svolala do boje všechny, kdo byli schopni unést zbraň. Čtyři města rychle padla pod nepřátelskou přesilou, ale vrchní velitelka zastavila dobyvatele pod hradbami Étrep. Na ochozech obléhaného města získala svou přezdívku ‚Lvice’ a donutila Roderica II., aby zrušil obléhání a s nepořízenou odtáhl. Ágnes lis Vierroix pak dobyla a získala zpět dvě města Décapole . Zbylá dvě zůstala v arlatském držení po několik následujících let i přes snahy spojených vojsk.

Lvice pak porazila dvě další výpravy a dokud byla naživu, velekrálové se napříště neodvážili vstoupit na území Décapole . Poté, co Ágnes Lvice zemřela při pokusu o dobytí zbylých měst, velekrál Roderic III. Bezzemek vedl výpravu proti zbylým městům v naději, že je nyní konečně připojí ke svým lénům. Města Décapole si za svou novou lionnesse zvolila Mélisande, dceru Ágnes. Ta novou invazi odrazila a vyhnala arlatské posádky z území svazu. Poprvé také přešla do protiútoku a k území svazu připojila nová území. Některá nezávislá hrabství a vévodství, především ta blízká jim řečí a kulturou, se také raději připojila k Décapolis , než arlatskému velekrálovství. Dcera Mélisande, Ágnes II. Bělostných rukou, se stala první lionnesse nově vytvořeného Lvího císařství.

Císařství se postupně z odbojného svazu měst stalo velmocí na západních arlatských hranicích, která soupeří s arlatskými velekráli o území a vliv. Oba státy se v minulosti mnohokráte svářily a hranice se posouvaly tam i zpět. Lví císařství je rozlohou jen asi poloviční, ale arlatská léna netvoří dohromady jednotný centralizovaný stát. Je to soubor několika království, knížetství a svobodných měst, a arlatský velekrál už v současnosti má jen pramalou reálnou moc. Díky tomu často Lví císařství bojuje za více než rovných podmínek a zvítězili díky kvalitě svých rytířů v mnoha válkách s různými soupeři mezi arlatskými lény.

V dobách slabosti Zaskapuru obsadilo císařství pobřežní města na jižní straně Vnitřního moře, hlavní mezi nimi legendami opředené město Vyqtis, a do Décapole odsud proudí bohatství z Dalekého Poledne. V poslední době se ale sjednocená zaskapurská moc obrátila proti císařství a zaskapurská vojska zaútočila nejen na pobřežní města, ale zároveň se vylodila na jihu císařství samotného.

Obyvatelé zemí

Protože císařství původně vzniklo jako městský svaz, zdejší kultura je amalgámem mnoha jedinečných společenství s vlastními tradicemi, a v mnoha ohledech je spojuje jen společný jazyk, kterým mluví. Na severu jsou lidé často plavovlasí, na východě se nejvíce podobají lidem z arlatských lén a na poledni jsou často snědí a mají havraní vlasy. Přesto jsou všichni poddaní císařovny lvice, mluví společným jazykem, obětují Sluneční panně, mají své místo v životě a respektují tradice a svátky ostatních (protože pak jsou i jejich tradice a svátky ctěny).

Společnost

Poddaní Lvího císařství si cení rytířství, bojové zdatnosti, cti a povinnosti, stejně jako poezie a romantické literatury.

Zatímco většina států trvá na nadřazenosti mužů, v císařství se stále vzpomíná na lionnesses, které vzdorovaly útočníkům, a vytvořily císařství z popela. V celém státě platí rovná dědická práva pro muže i ženy na veškerý majetek, a synové i dcery dědí stejnou měrou. Ženy jsou tu mužům rovnocenné a není nijak neobvyklé, že se věnují mužským kratochvílím jako lovu a bojují ve válkách. Ve skutečnosti téměř polovina rytířů Lvího císařství jsou ženy. Ženy jsou také běžně držitelkami úřadů, které jsou v arlatských lénech vyhrazeny pouze mužům (jako jsou pozice maršála, komořího a dalších).

Zatímco v okolních zemích se struktura společnosti pomalu uvolňuje, města rostou a společnost se mění, ve Lvím císařství je situace stále stejná, jaká byla před stoletím. Dědičná šlechta vládne v kamenných hradech vypínajících se nad kraji, poddaní obdělávají svá pole a kněží se modlí ke Sluneční panně a ostatním bohům. Většina lidí není uvázaná k půdě, nevolnictví bylo v císařství vždy spíše okrajovým fenoménem. Drtivá většina zemědělců jsou svobodní lidé a na půdě jsou v nájmu, který platí vrchnosti. Tato stará struktura je nadále pevná a obyvatelé nevidí důvod ji měnit. V tomto systému je místo pro každého a každý má své neměnné místo. Je to pro ně jistota a opora jejich společnosti, ne překážka v rozvoji (jak je systém viděn v arlatských lénech).

Poezie je zde vnímána jako vznešené umění a básníci jsou ctěni. V císařství jsou mezi nimi nejvýznamnější trubadůři (ženy jsou zvány trobairitz ), kteří sami své básně a hudbu i předvádějí. Opěvují rytířství, dvorskou lásku a velice oblíbená jsou romantická převyprávění životů dávných rytířů, která inspirují budoucí generace. Mnozí trubadůři jsou tuláčtí muzikanti cestující od města k městu s loutnou na zádech, většina však slouží některému z rytířů nebo šlechticů, kteří slouží jako jejich patroni a sponzoři.

Vztah k magii je tu velice negativní. Lidé si spojují magii s nocí, Sígref Strašlivou a jejími armádami démonů a monster, a bojí se jí. V řadách zaskapurských korzárů a vojsk jsou také čarodějové a zlé zkušenosti s nimi se podílejí na vnímání magie jako takové. Na dvoře lionnesse není žádný dvorní čaroděj (jak je časté v arlatských lénech) a mágové jsou tu pronásledováni.

Vláda

Výjimkou v rovných dědických právech je právě pozice hlavy státu. V čele Lvího císařství stojí vždy žena z rodu Vierroix, ze kterého pocházela i Ágnes Lvice. Do své pozice je lionnesse (pozice císařovny, v překladu „lvice”) volena. Kandidátku může nominovat současná vládkyně a důležití vazalové z žen rodu Vierroix a rodiny lionnesse . Pokud současná císařovna zemře, nová vládkyně vzejde z volby mezi nominovanými kandidátkami. Váha hlasů jednotlivých volitelů závisí na jejich postavení a pozemcích. Členky rodu, které jsou známými zločinci (vražedkyně, zrádkyně) nejsou způsobilé vládnout císařství, jejich dcery ale smí být nominovány. Není neobvyklé, že se současné lionnesse podaří nominovat některou ze svých dcer a získat pro ně dost hlasů, pokud jsou oblíbené a vazalové jsou s nimi spokojeni. Vnučky také nemohou být nominovány, pokud jejich matky stále žijí (jen ty smí být zařazeny na seznam kandidátů).

Současná lionnesse je Alazaïs lis Vierroix. Je to zkušená diplomatka a zručná šermířka, která nejednou vedla vojska císařství do boje a bila se v prvních řadách ve zlatém brnění (jak se na lvici sluší). Je již ve středních letech, ale je to stále krásná žena a o jejích údajných milostných aférách si cvrlikají vrabci na střeše a přisprostlí trubadůři v krčmách a nálevnách. Je v císařství oblíbena a poddaní ji upřímně podporují.

O její nástupkyni není ještě rozhodnuto, lionnesse má tři dcery - rozvážná Vierna, odvážná Faïs a krásou dechberoucí Ermessenda - ale zatím ještě nikoho nejmenovala. Podle všeho vyčkává, která z dcer bude nejvhodnější jako budoucí vládkyně a nechává je soupeřit mezi sebou o svou přízeň.

O bezpečnost lionnesse a celého dvora se stará vybraná tělesná stráž, zvaná Lvice, vybíraná z předních rytířek císařství. Dívky, vybírané bez ohledu na původ a urozenost, jsou přísahou vázány chránit život panovnice nad svůj vlastní. Život panovnice chrání i ochočení lvi, kteří žijí v paláci v Étrepy, kteří často děsí velvyslance z cizích zemí, ale jsou milováni všemi poddanými. Podle legendy jsou tito lvi potomci ochočené lvice, která bojovala po boku Ágnes lis Vierroix na étrepských hradbách při odrážení útočníků.

Hospodářství a obchod

V císařství se produkují různé potravinářské produkty - olivový olej, víno, jablečný mošt, boryt barvířský (zdroj modrého barviva) a šafrán. Na jihu císařství se pěstují artyčoky, melouny, lilky, celer, fenykl, levandule, petržel a vojtěška. Díky rozvoji těžby se zvyšuje domácí produkce kovů, ale císařství jich stále musí mnoho importovat, včetně mědi, bronzu, cínu a olova. Sklárny a doly profitují z výjimky z daní, kterou současná lionnesse udělila na dvacet let, aby povzbudila tyto odvětví. V důsledku toho zažívají velký rozvoj, především na severu. V posledních dvaceti letech se v císařství rozšířila produkce hedvábí, což mu umožnilo připojit se k prosperujícímu trhu. Hedvábné produkty z císařství nicméně stále zůstávají nižší kvality než ty z Maelské ligy. Rozšířená je produkce vlny, stejně jako výroba lnu a konopí (oba jsou významné exportní produkty, především do Zaskapuru, kde jsou látky barveny a zdobena a pak prodávány dál).

Díky tomu, že císařství má provincii na poledni za Vnitřním mořem, která sousedí se Zaskapurem, Žhnoucími písky, a kde končí obchodní trasy z Hlubokého poledne, může také importovat exotické zboží jako koření, barviva, kamenec, akáciovou gumu a slonovinu. Velice žádání jsou zaskapurští plnokrevníci. Oplátkou se do Zaskapuru dováží látky, řemeslné výrobky, brnění, meče, víno, hedvábí, obílí a potraviny.

Obchodníci z císařství musí soupeřit na jihu s obchodníky z Ligy a na severu s Hansou a jejími až pirátskými taktikami. Ne vždy se jim to daří a červené prapory obchodníků Hansy a galéry maelských obchodníků jsou v císařských přístavech poměrně běžnou událostí. Na mořích ale stále pluje početná flotily z modrozlatými císařskými prapory, která se odvažuje až do Ravnburghu na půlnoci a Tartassu na poledni.

Náboženství

V císařství je rozšířené uctívání bohů Zrcadlového dvora a jako nejpřednější z bohů je uctívána Aphea Sluneční panna. Často ji zobrazují jako dívku v brnění, ze které září paprsky slunce a objevuje se nezřídka na praporech a erbech. Bývá také ztotožňována s Ágnes Lvicí, zakladatelkou císařství. Pro poddané Lvího císařství je důležitější než Teaevas Šestiruký a Leanndu Matka země (rodiče bohyně a všude jinde představitelé Vládnoucích bohů), mají ji za vládkyni a královnu bohů. Další bohové jsou uctívání zpravidla jen v její společnosti a v chrámu Sluneční panny obětuje sama lionnesse za celé císařství. Mysterijní kult Aphey vznikl právě zde a mnoho z předních šlechticů a představitelů císařství je jeho členy.

V zemi jsou pro roli Sluneční panny v boji s temnotou tvrdě pronásledováni ti, kdo stále uctívají Bezejmennou bohyni. Následovníci kultu Zrcadlového dvora ji vidí jako Sígref Strašlivou, vládkyni noci a monster, se kterými Aphea ve dne bojuje, a její přirozenou nepřítelkyni. Zatímco v arlatských lénech je nezřídka tajné uctívání starého náboženství opovrhováno, ale tolerováno, v císařství jsou uctívači Bezejmenné zuřivě pronásledováni a čelí perzekucím, nezřídka jsou po odhalení mučeni nebo popraveni.

Jazyky

Obyvatelé Lvího císařství na západě používají leonaise , jazyk, který v našem světě reprezentujeme francouzštinou. Mluví se tak především v Décapolis a jádrových oblastech říše. Na jihu a především ve venkovských oblastech se používá chantar , odlišná forma leonaise , kterou mnozí považují za zpěvavou formu stejného jazyka s mírně odlišnou gramatikou, další pak za příbuzný jazyk. Obě formy jsou vzájemně srozumitelné a sdílejí většinu jazykové zásoby.

Námořnictvo

Přestože většina císařských lodí v případě války jsou obchodní lodě, které jsou rychle přeměněny na válečně, Lví císařství má vlastní malé námořnictvo rozdělené na dvě flotily. Flotte du nord se soustřeďuje na ochranu severních námořních cest a má k dispozici několik málo rozpadajících se kog kotvících v severních přístavech. Není to příliš prestižní postavení a na tuto flotilu se většina námořníků dívá jako na chudé příbuzné. Naproti tomu galérami vystrojená flotte du sud , která má za úkol bojovat se zaskapurskými piráty, je hlavní bojovou silou císařství. Korzárské nájezdy na jižní léna císařství jsou stálou hrozbou a flotila je tak většinu času na moři, hledá korzárské lodi a snaží se je potopit. Je to prestižní postavení a rychlá možnost postoupit a dostat se ke dvoru, proto mnoho ambiciózních šlechticů volí na čas službu v řadách flotte du sud .

I tak je námořní síla vždy tak trochu opomíjena oproti pozemnímu vojsku, kam jde vždy většina rozpočtu celého státu a které z hlediska vlády rozhoduje války.

Vojsko

V bitvě sází Lví císařství jako na rozhodující prvek na svou obávanou těžkou jízdu. Kromě ní je důležitou složkou vojska i dělostřelectvo, které dokáže ohromnými kusy rozstřílet nepřátelská opevnění, ale lionnesse je používají zručně i v bitvách proti nepřátelským armádám. Naopak jejich pěchota má v bitvě jen malou cenu a častěji najímají žoldnéře z jiných zemí, aby tuto roli zastali.

Pěchota

V rámci císařství funguje organizovaná domobrana známá jako garde . Po celé zemí existuje 24 praporů po 500 mužích. Šesti praporům velí capitaine-général , praporu velí capitaine a každé stovce pak centenier . Celkem tak může lionnesse povolat do boje 12 000 mužů s určitým výcvikem. Jsout to většinou starší muži a ženy (zpravidla třicátníci), kteří musí o svátcích a volných dnech trénovat se svými zbraněmi. Výměnou za svou službu jsou osvobozeni od daní a v případě nasazení také dostávají plat za každý měsíc, kdy jsou povoláni. Měli by mít šalíř, brigandinu nebo kyrys, obrněné paže a kroužkový nákrčník. Dvě třetiny jich je vyzbrojeno halberdami a sudlicemi, jedna třetina pak používá samostříly a píšťaly, jako záložní zbraň nosí dýky.

Jsou používáni především k ochraně hranic, pronásledování banditů a marodérů, a udržování pořádku. V bitvě samotné nemívají zpravidla valnou hodnotu a císařští velitelé si jich nijak necení. Například v bitvě u Brovès před patnácti lety bylo na 4000 gardien zabito a další se rozutekli. Současní velitelé proto málokdy garde postaví do bitvy. Více si cení žoldnéřských jednotek, především pikenýrů z řad horských skřetů z Vhre.

Lionnesse stále může povolat arriere-ban , zbrojnou hotovost všech zdatných mužů a žen mezi 16 a 60 lety věku, kteří mohou jít do bitev. Zatímco v minulých stoletích to byla hlavní bojová síla císařství, v současnosti je málokdy vůbec povolávána a hlavní důležitost spočívá na compagnies d’ordonnance .

Jezdci

Císařství má stálou armádu v podobě compagnies d’ordonnance . Ta sestává ze 40 compagnies rozmístěných po celé zemi. Každou compagnie tvoří 100 lances fournies (kopí), bojových jednotek, které obsahují tři muže a šest koní. Byli to gent d’armes (těžkooděný jezdec) s bitevním a jízdním koněm, coutilier (lehkooděný jezdec) taktéž s ořem bitevním a jízdním, a valet (sluha) s jízdním a nákladním koněm.

Celkem tak může Lví císařství postavit do bitev stálou armádu o 400 kopí a celkem 12 000 mužích. Tato profesionální, dobře vycvičená a organizovaná síla je hlavní a nejobávanější silou císařství, schopná rozhodovat bitvy, porážet nepřátele a vítězit ve válkách.

Aby posílili svou stálou armádu na taženích, najímají císařští na tažení i oddíly lehké jízdy, zvané étrangers . Jde především o zaskapurské jezce různých klanů nebo exulanty z padlého Purpurového císařství, bojující po boku císařské těžké jízdy.

Dělostřelectvo

Dělostřelectvo je elitní složkou císařské armády. Je součástí stálé armády a organizováno do bandes d’artillerie . Císařští puškaři jsou zkušení, velice cenění a dobře placení. Lionnesse dává na rozvoj dělostřelectva velké sumy a císařští jsou známí především pro používání těžkých dělostřeleckých kusů (několikatunové basilisque pro dobývání hradů a měst a těžké coulevrine pro polní bitvy i obléhání). Naopak menší děla (falconet , lehká polní děla, nebo ribauldequiny , známé také jako ‘varhany’, které tvoří několik lehkých hlavní na jedné lafetě) nejsou v císařském vojsku tolik oblíbené.

Každá bande d’artillerie je shromážděna okolo jednoho těžkého kusu děla (každé má své vlastní jméno a bande d’artillerie se jmenuje po něm) a může být doplněna jedním nebo několika lehčími kusy. V současnosti má císařství 38 bande d’artillerie (6 kusů basilisque a 32 kusů coulevrine ). Dohromady bande d’artillerie tvoří nejméně dvacet mužů a žen, ale tyto počty jsou různorodé. Na každý kus děla v rámci bande je třeba počítat 2-3 puškaře (zpravidla mistra puškaře a učedníka nebo učedníky), 4-5 pomocníků (starající se o umístění děla), kováře nebo kameníka s pomocníkem (kteří vyrábí projektily), několik vozků, kteří se starají o volky nebo koně, a několik vojáků, kteří se starají o bezpečnost děla.

Taktika vojska

Těžká jízda a dělostřelectvo jsou dvě hlavní složky císařského vojska. Před bitvou císařské vojsko zpravidla vystaví opevněnou pozici chráněnou zákopy, naostřenými kůly a koši s kameny, kde rozmístí své coulevriny a může vést drtivou palbu proti útočícímu protivníkovi. Těžká jízda je seřazena za ní nebo na křídlech a vyrazí vpřed ve chvíli, kdy dělostřelba oslabila nepřítele, aby jej rozdrtila a využila průlomů v nepřátelských řadách.

Těžká jízda je také schopna fungovat nezávisle a bojovat bez podpory dělostřelectva, vyhýbá se ale přímým útokům proti řadám pikenýrů. Snaží se využít své výhody proti slabým místům nepřátelských armád, ne bezhlavě útočit a být zničena.

Závěr

Pokud vás zaujal svět Ravnburghu, další materiály pro něj najdete tady. Pozn. Černobílý vzor pro erb (barevná kombinace je unikátní pro Ravnburgh) je použita z knihy A Complete Guide to Heraldry. Je k dispozici na internetu jako public image. Středověké ilustrace pochází z Přebohatých hodinek vévody z Berry (Très Riches Heures du Duc de Berry) a jsou také k dispozici na internetu jako public images. Fotografie a další ilustrace jsou také public images.