Záhady Kalusu – vývojářský deník, část druhá

Část první: to dobré

Betačtenářů je víc, než stíhám odbavovat

Tohle je asi největší průběžné vítězství, které mi nakopává morálku a přidává body osudu nutné k dokončení.

Nejen na základě aférek z rpg fóra a Discordu, kde autoři CZ / SK RPG produktů žehrali nad nezájmem o zpětnou vazbu na svůj nehotový výtvor, jsem zaujala preventivně pesimistický postoj k očekávání, že někdo bude mít zájem číst nebo dokonce testovat moji neveřejnou knižní betu. Pesimistický je slabé slovo, čekala jsem zájem nula. Cokoli nad tím jsem brala jako bonus. No a světe div se, nějak se zadařilo, že se ozvalo tolik zájemců, že někteří jsou ještě v pořadníku. Neboli si je nechávám na pozdější fáze, abych jim poslala novější verzi, než těm, kteří to čtou teď. Fakt jsem nečekala, že budu řešit tak příjemné dilema jako „který betačtenář se hodí na tuto fázi psaní a který bude efektivnější při pozdější iteraci“. Jupí!

Ujasnila jsem si, jak se chci odlišovat a na koho mířit

Podobně jako u předchozí příručky mě trápila otázka ilustrací, protože jsou drahé. Tady se mi ale povedlo trefit ilustrátory a ilustrátorky s výborným poměrem cena-výkon, a i když jsem se na začátku bála „komixovějšího“ stylu kreseb NPC od Lucky Černé, tak teď jsem s nimi velmi spokojená. Jsem si vědoma toho, že v RPG komunitě frčí atmosférické, artové, syrové kresby. Nepopírám, že to vypadá parádně. Otázka je ale: co bych dosáhla tím, kdybych se snažila zalíbit tomuto typu konzumentů? Prakticky nic. Ta kampaň v sobě nic artového nemá, kromě občasné snahy o ironické kontrasty ve stylu Disco Elysium a jednoho surreálního dobrodružství, které zatím prošlo jediným playtestem a vůbec není jisté, v jaké podobě se nakonec objeví. Zato je tu spousta propracovaných NPC a možností budování vztahů. Metropolitní ples, exkurze do světa celebrit, mladí dobrodruzi a dobrodružky k randění, dokonce i dobrodružství odkazující se na cosi jako MMORPG… tak proč toho nevyužít a nepokusit se zaujmout jiné skupiny hráčů. Takhle jsem uvažovala, a nakonec mi to v hlavě zakliklo, že jsem sama začala být přesvědčená, že je to dobrý nápad a směr, kterým se chci ubírat. Z „mám takovou stylizaci, jaká šla s omezenými možnostmi udělat“ se můj postoj změnil na „mám takovou stylizaci, kterou chci“. Možná se to nezdá, ale v autorském sebevědomí a mindsetu je to obrovský skok.

Spolupráce s autory systémů se daří

Strašně nerada somruju od lidí pomoc, když jim nemám co nabídnout na oplátku. Zároveň mě vyčerpává někoho o něčem přesvědčovat, je to pakárna a ve svém volném čase to chci minimalizovat. Díky tomu, že moje příručka bude bezsystémová, flexibilně připravená na vícero systémových aplikací, jsem mohla s klidným svědomím oslovit autory českých systémů a nabídnout jim oboustranně prospěšnou spolupráci. Oni si to přečtou a udělají pravidlovou aplikaci, pak budou díky tomu mít reklamu na svůj systém. Navíc z nich získám i zpětnou vazbu či dokonce playtesty. Win-win. Zde se podařila první fáze navázání kontaktů, kdy i z druhé strany byl hned vidět zájem; nemusela jsem je přesvědčovat to tom, že to pro ně má smysl. Pochopili to sami. Tohle mě neskutečně potěšilo.

Moje domácí playtesty se daří

Kampaň momentálně testuji na dvou skupinách a šlape nám jako hodinky. Nejen, že od hráčů dostávám pochvaly na obsah, ale také pozoruju, že je fikce vede právě k tomu, o co mi jako autorovi jde. Teď nemyslím to, že bych se je snažila railroadovat do výsledků scén a dobrodružství, ale spíš například to, že když jim představím nějaká NPC, tak jeví sami zájem s nimi interagovat, babrat se v jejich minulosti, škodit jim či jim pomáhat z problémů. Můžete namítat, že to můžu mít zkreslené tím, že se mi na hraní přihlásili takoví hráči, kteří už tyhle věci preferovali sami od sebe. U jedné ze skupin to tak je, to přiznávám, u té druhé je to ale velmi nepravděpodobné. Schválně se snažím shánět většinu hráčů přes internet a lepit družiny z nesourodých, neznámých lidí.

500 stránek není pro vydavatele problém

Jelikož se v dobrodružstvích snažím jít opravdu hodně do hloubky co se týče příběhu a postav a zároveň to píšu tak, aby to zvládl odvést i úplný začátečník, je víc a víc zřejmé, že to celé bude mít cca 500 stran. Zde jsem měla strach, že mi to vydavatel zamítne. Skaven s tím ale nemá problém, svolil i k formátu A4 místo standardního mytagovského B5. Takže mi odpadl stres se snahou zkracovat až do úmoru. Tím neříkám, že se teď už nebudu snažit zkracovat. Stručnost je dobrá. Ale už to necítím jako nůž na krku.

Část druhá: to průměrné

Zde budu stručnější, protože číst o věcech, které nejsou ani překvapivé úspěchy ani faily, je asi trochu nuda.

Spolupráce se streamery

Už jsem o příručce mluvila na streamu RPG Forge, nyní se chystá stream s projektem Od všeho trochu, něco je rozjednané do budoucna. Není toho pořád ještě tolik, kolik bych si představovala, ale pravda je, že jsem to zase tolik netlačila, když příručka ještě není před vydáním. Vím, že s blížícím se vydáním příručky se do tohoto budu opírat víc.

Sociální sítě

Dobré je, že povědomí o Taurilu už se šíří samo na některých Discord serverech jiných projektů. To dřív nebylo a je to boží.

Co bych potřebovala zlepšit, je živost Discord serveru Neviditelné knihy. Ale nechci tam plácat nějaké cringe kraviny jen kvůli rozhýbání konverzace. Takže trochu nevím, jak na to.

Prezence na conech

Snažím se jezdit na cony a šířit tam povědomí o Záhadách Kalusu. Ježdění na cony a socializace s hráči mě baví. Mám i dobrý pocit z toho, že se mi daří dodávat tam nějakou přidanou hodnotu v programu (přednášky či workshopy o obecnějších tématech, opengamingy), takže necítím morální problém s tím, že si tam jezdím jen sprostě dělat reklamu.

Problém jsou náklady na cesty. Když je to mimopražské, je to pro mě dost velká rána do rozpočtu. Snažím se tam u někoho vždycky vyškemrat možnost přespání zadarmo nebo za levný peníz, jinak bych to už nemohla dělat vůbec. Rozpočet potřebuju šetřit na jinou položku (viz dále).

Část třetí: to špatné

Teď přijdou nějaké fňuky a sypání popele na hlavu, co jsem nezvládla. Neberte je prosím tak, že tady citově vydírám a škemrám o podporu. Říkám to tu asi hlavně proto, že je možná občas dobré vidět, s čím se tvůrci potýkají – takový reality check.

Zvýšení cen tisku

Tohle mi dělá opravdu velké starosti. Mám obavu, že když příručka bude stát přes 500 kč, tak si to lidé nekoupí. Zabiju něco, na čem jsem dělala několik let, jen proto, že to pak bude stát tolik peněz, že si to nekoupí ani lidé z cílovky, které by to mohlo co nejvíc oslovit.

Sice tady můžu dělat tvrďáka a říkat, že to píšu pro sebe a ne pro publikum, bla bla, ale to bych kecala. Pro sebe to nepíšu, protože proč bych proboha pro sebe a své skupiny potřebovala sepisovat univerzální kampaň, když jim umím vytvořit kampaň na míru podle jejich postav? Knížku píšu proto, že chci rozšířit mezi lidi svůj oblíbený styl hraní, abych měla s kým to hrát, s kým si o tom povídat a s kým si užívat souznění.

Zde bohužel nevidím lepší řešení, než že si tisk příruček zadotuju ze svého, aby koncová cena mohla opravdu být maximálně 499 kč. A budu doufat, že se mi to časem aspoň částečně vrátí tím, že pak k tomu budu prodávat nějaký merch, pár přídavných pdf dobrodružství jako „DLC“, nebo tak něco.

Nemám betačtenáře preferující hry o vztazích a pocitech

To, že už několik let jen GMuju a nehraju, má svůj důvod: nedaří se mi najít herní skupinu, která by šla hodně do hloubky s příběhem, řešila by hodně i nitro postav atd. Možná mám jen smůlu, ale nikoho takového moc kolem sebe neznám. A bohužel se to promítlo i do skladby betačtenářů, kteří se mi přihlásili.

Teď to prosím neberte, jako že si stěžuju na své stávající betačtenáře! Tohle není jejich chyba, naopak, jejich inputy jsou v rámci jejich okruhu preferencí parádní, bez nich by projekt vůbec nepokračoval.

Ale holt když máte například situaci, kdy pošlu dobrodružství betačtenářovi, a on tam pochválí hlavně cool potvory v místnostech 5 a 7 (což jsou věci, které do dobrodružství domýšlím až nakonec a je to spíš úlitba hráčům, já to tam nepotřebuju), zatímco k hlubším a vztahovým věcem napíše vlažný či dokonce negativní feedback, tak je to bohužel trochu depresivní.

Dospěla jsem sice k názoru, že i bez betačtenářů mající stejné „srdcovky“ jako já dokážu vypustit do světa solidní produkt – mám dostatek betačtenářů, kteří mi pomůžou vychytat „řemeslné“ chyby – ale pro moji morálku prostě potřebuju cítit nějaké fakt hodně spřízněné duše. Potřebuju občas slyšet feedback typu „jů, tohle NPC je cool, chci si o něm přečíst víc / k němu by mě bavilo napsat fanfikci / s ním chci jít na rande“ a podobné. Jinak hrozí, že vyhořím.

Zatím mě nenapadlo to řešit jinak, než že se do toho holt budu muset opřít a budu muset tento typ betačtenářů někde najít stůj co stůj. Oni existují, vím to, akorát jsou mimo radar mojí sociální bubliny. Musím k nim dosáhnout, i kdybych za nimi musela dolezjat, i kdybych jim musela dát nějakou odměnu za přečtení knížky. V době, kdy píšu tento článek, už se snad zadařilo chytit první vlaštovku, tak uvidíme.

Betačtenáři nereagují dobře na můj styl psaní

Nesnáším spisovnou češtinu. Je nudná. Uspává mě číst věci v ní napsané. Ať píšu cokoliv, potřebuju občas ze sebe dostat expresivnější výraz, což jste si asi již všimli v tomhle článku.

Problém je, že moji betačtenáři na tyto výrazy nereagují dobře a při připomínkování textu příručky mi je vyškrtávají. A mě to strašně mrzí. Poslušně jsem skoro všechny reklamované výrazy z textu vyřadila, ale teď se mi text nelíbí. Už v něm nepoznávám sebe.

A tak mám dilema. Na jednu stranu bych chtěla mít osobitý text podle mého gusta. Na druhou stranu zase nechci odradit čtenáře od obsahu. Protože pořád je pro mě obsah tisíckrát důležitější než forma.

Nevím, co s tím. Jsou dny, kdy mám chuť plácnout do stolu, sednout si k dokumentu a přepsat ho tak, jak mi zobák narost. Pak mě ale zase zachvátí pochyby - Co když můj styl psaní je fakt objektivně špatný a nepříjemný na čtení? Co když si zbytečně kvůli rozmaru zabiju úspěch knížky? Není známkou úspěšných projektů to, že jejich autor dokáže vystoupit ze své komfort zóny a hodně toho obětovat, aby dosáhl hlavního cíle?

Žblebt na závěr

Výše napsané je jen výcuc toho, co se mi honí hlavou teď, když stále sepisuju Záhady Kalusu. Jestli vás to zajímá ještě víc do hloubky, ráda se s vámi potkám třeba na Discordu v hlasových pokecech. Když Lucka kreslí novou postavu, pořádáme twitch stream s pokecem, kde se dá pořádně prokafrat cokoli, na co budete mít chuť.

Moc děkuji Drakkaru za možnost zase napsat něco o svém projektu.