Drakkar #70

Ostřílený námořní vlk a veterán tuctu námořních střetnutí, který se cítí nejjistěji na palubě lodi na rozbouřeném moři, zatímco na suché zemi se pohybuje nejistým krokem. Jeho silné paže a hruď zdobí tetování orientálních draků a jeho zachmuřený pohled budí respekt. Na rozdíl od důstojnické šavle nosí u pasu jako ostatní členové posádky nebezpečně vyhlížející palaš, se kterým se oháněl už jako poddůstojník.

Sirény sú tajomné stvorenia z hlbokých morí, ktoré žijú smutným životom, snívajúc o ďalekých svetoch. Postupne sa rozšírili do všetkých kútov galaxie, najmä vďaka podnetom získaným od iných rás.

Zadání tabulky od redakce bylo Piráti. Kdykoli tedy při hře někdo zařve, „Piráti na obzoru!“, hoďte 1k12. Případná nehodící se jména vyměňte za vlastní.

Za poněkud podivným nadpisem se skrývá článek o slovanských pirátech plavících se na chladných vodách Baltu, kteří jsou dnes poněkud přehlíženi a ve známosti ustupují před těmi skandinávskými. Ovšem z historického střetu vítězně vyšli právě Ránové, Pomořané, Obodrité a Lutici, tedy plavci z pobřeží dnešního Polska a Německa. A já vám nyní ukážu, jak k tomu došlo.

Když jsem byla před časem dotázána, jaké články o RPG bych ráda četla v Drakkaru (a jestli nechci takový napsat), dlouze jsem se zamyslela. Nejdřív jsem to chtěla odmávnout, že teoretické články o RPG stejně téměř nečtu, a tedy bych je neměla ani psát, ale pak jsem se zamyslela nad tím, co jedna z veledůležitých složek mé zábavy při hraní – tvorba a následné hraní snad až maniakálně komplexních postav.

Fantastická literatura je od počátku prokleta opakováním. Mrtvá hraběnka znovu ožije a hrdina zjistí, že má nadpřirozené schopnosti. Posmívala se tomu už Jane Austenová na počátku 19. století a stvořila parodii. A podobné odmítání trvá; nejenže jsou ty fantastické historky nereálné, ale navíc jsou také stejné. Nečtěte to a vraťte se k Dostojevskému. Jak se tomuto problému vyhnout? A máme se mu vůbec vyhýbat?