Drakkar #50

Díl XIII. Neúnavný Díl XV. Dovolená

Silnet Legions je kickstartovský projekt do ktorého som pustil len kvôli Stars Without Number a už na začiatok musím povedať, že som spravil dobre.

Nevím vlastně, co vedlo otce zakladatele k pojmenování tohoto časopisu Drakkar, snad to byla jen náhoda, obliba severské kultury, ostatně jeden z prvních přispěvatelů se jmenoval Viking. Ať už to bylo jakkoliv, v tomto dílu námořního povídání se podíváme na jeden z nejslavnějších druhů lodí blíže a ukážeme si, že to byla správná volba.

Pro pořádné a historicky věrné hostince zkuste raději „Krčmy a hostince“ v 31. a 32. čísle. Pro lokál do pulpového fantasy hoďte jednou na tabulce „Hostince“ jednou na tabulce „Hosté“, a pokud vám výsledek přijde málo zajímavý, přihoďte i „Hospodské hry“.

Nejsem znalcem díla R. E. Howarda. Na jeho stopy jsem přesto narazil při zkoumání H. P. Lovecrafta, protože Howard je asi nejslavnější autor v okruhu jeho žáků a přátel. Jiná cesta k Howardovi vedla přes Tolkiena, kdy bývá Howard popisován jako někdo s naprosto opačnými názory. Posledním impulsem byl Bifiho portrét Conana, nejslavnějšího Howardova hrdiny. Tyto tři podněty byly natolik silné, že mne vyprovokovaly k vlastnímu zkoumání těchto věcí. A protože věřím, že příběh se vytváří zejména situací, nikoli hrdinou, zaměřil jsem se hlavně na zkoumání Conanových protivníků. Touto cestou jsem se nakonec dostal k alternativnímu vysvětlení neuchopitelné Conanovy osobnosti.

Marina měla dnes další špatný den. Přecházela po jídelně sem a tam a zlostí to v ní jen vřelo. „Jsem členem královské rodiny, “ říkala si v duchu, „a ty místní hloupé služky si o mně vykládají kdeco. Dokonce i o mé...

Tento text vznikl na základě přečtení článku v Drakkaru č. 45 zaměřeného na planetární invaze. Samozřejmě bylo toto téma řešeno v rámci sci-fi, nicméně zmíněný článek na můj vkus příliš opomíjel rozměr „science“ a popisoval spíše prostředí space opery. Odtud byl už jen krok k zamyšlení nad představou, jak by taková planetární invaze mohla vypadat v případě, že bychom neignorovali fyziku a přitom použili technologie, které jsou buď technicky, nebo alespoň teoreticky dostupné.

Festival nepočítačových her – GameCon – slaví letos 21 let od svého vzniku. Z původního mistrovství v Dračím Doupěti se vyvinul v obrovský herní festival s největším výběrem nepočítačových her u nás, který se snažíme udělat každý rok lepší než ten předchozí. Stále si však zachovává dobrovolnický feeling a jeho hlavním heslem zůstává „Od hráčů pro hráče.“

Co znamená ono tajemné slovo, které se v poslední době často skloňuje, ale většina lidí ani neví, co vlastně označuje? Stále se setkávám s tím, že fanoušci fantastiky tento pojem mystifikují, a to ať v recenzích, módě, tak i ve článcích a zaměňují jej s jinými subžárovými označeními. Problematika retrofuturismu je poměrně složitá. Tím spíše, že se jí v našich končinách nikdo nevěnuje. Vzhledem k tomu, že i zábavní média nemají v této škatulce docela jasno a na internetu najdete spíše směsici dojmů než odborný odkaz, rozhodla jsem se napsat následující článek, který by měl alespoň částečně poskytnout informace a vysvětlit, co se za tímto nadužívaným označením skrývá.

Záhadné mimozemské civilizace, nebojácní hrdinové nebo naopak obyčejní lidé překonávající svůj strach tváří v tvář hrozivým nebezpečenstvím, geniální vědci a inženýři na stranách dobra i zla, dosud nepoznané vesmírné kvadranty, mocenské intriky, objevitelské nadšení a především spousta dobrodružství… To je jen část atributů, které se valné většině z nás vybaví při slovech space opera. Typicky se dají nalézt v téměř každé práci, která do tohoto subžánru science fiction spadá. Obří vesmírné bitvy, roboti, nadsvětelné cestování, telepatie nebo cesty časem se nám možná vybaví už méně často, ale stále jsou nedílnou součástí mnoha slavných space oper. Jak tento oblíbený subžánr vznikl a co nám může ve všech svých podobách nabídnout dnes?

Úvodní haiku

Někteří z vás mne možná znají, někteří ne, pro jistotu se ale raději představím. Jmenuji se Kateřina a můžete mne znát pod přezdívkou Victorian Catherine. Stejné jméno nese i můj krejčovský salon.

Parní vlak supěl rozlehlou krajinou lesů a luk. O Moravě se říkalo, že skýtá nádheru dávno zašlých dob, kdy země prosperovala. Ženy tam byly krásné jako rajská jablíčka a muži udatní a nebojácní. I přes revoluci, která se prohnala krajem a...