Ravnburgh: Chuť orientu

Jak se postavy do domu mohou dostat

• Pátrají po zmizelém měšťanovi a stopy vedou do vývařovny.
• Hledají kontakt mezi Ravnburskou spodinou, která se slézá zejména v době oběda a večeře ve vývařovně.
• Shání exotické suroviny, artefakty nebo trofeje a dostanou tip na vdovu po známém cestovateli.
• Prostě mají hlad a dozvědí se, že se v do­mě nedaleko rozdává výtečné teplé jídlo zadarmo.

Vzhled domu

Vývařovna je dvoupodlažní kamenné stavení s velkými prostornými místnostmi. Na ulici před domem stojí několik stolů a lavic, které skrz dvoje široká vrata plynule přecházejí dovnitř do přízemní jídelny. Dobrá dvacítka dřevěných stolů je z rozmanitého dřeva a je vidět, že je majitelé posbírali, kde se dalo. V zadní části jídelny se nachází masivní výdejní pult, za kterým je těžkými dubovými dveřmi oddělená dobře vybavená kuchyně. Celé přízemí intenzivně voní horkým jídlem a exotickým kořením.

Do horního patra se lze dostat po schodišti, které je s ohledem na soukromí umístěno až za výdejním pultem. V patře se nachází obytné prostory paní domu: Dvě lusuxní ložnice, pracovna, knihovna, soukromá jídelna a koupelna. Většina přepychové výbavy na první pohled nepochází z Ravnburghu. Na stěnách visí obrazy zachycující daleké země, z polic návštěvníky zdraví vycpaná exotická zvířata, každý volný kousek nábytku je zaplněn nejrůznějšími soškami, knihami psanými prapodivnými písmy a dalšími pestrými suvenýry z cest.

Situace ve vývařovně

Dům dlouhá léta sloužil jako krámek známého Ravnburghského obchodníka a cestovatele Williama Foginse. Ten ze svých dalekých výprav dovážel nejrůznější vzácné zboží a jeho specialitou bylo cizokrajné koření. Po Williamově smrti nechala vdova Romana Foginsová spodní část domu přebudovat na rozsáhlou vývařovnu, ve které každý den nabízí teplá jídla všem kolemjdoucím. A to zcela zadarmo. Sama filantropka zůstává většinu času v ústraní a o chod vývařovny se stará několik dobře placených sloužících. Krom těch lze ve vývařovně téměř celý den narazit na spousty žebráků, sirotků, válečných veteránů a dalších chudých strávníků. Objevují se zde ale také poutníci, dobrodruhové nebo lakomí měšťané ze střední třídy, kterým ušetřený dukát stojí za strpení jinak opovrhované společnosti. Ale zejména – místní guláše, placky i kaše chutnají zcela jedinečně a nemají ve městě obdoby. Někteří sousedé jen kroutí hlavou nad Romaninou ochotou takto utrácet nebožtíkovo našetřené jmění, vůbec ale nechápou její plýtvání tím nejlepším kořením pro tak opovrženíhodné strávníky.

O co tu jde

William Fogins není tak úplně mrtvý. Přežívá jako ghúl v zatemnělé půdě domu, která je přístupná přes stopní poklop v jeho bývalé ložnici. Sžírá ho neukojitelný hlad po lidském mase, ale protože je William mužem vytříbeného vkusu, potrpí si na řádně kořeněné porce. Romana proto udržuje desítky spokojených strávníků a několikrát do měsíce vypustí v noci svého muže do ulic Ravnburghu. Pro nemrtvého Williama není žádný problém vyčmuchat si v okolí vývařovny nic netušící oběti vykrmené jeho milovaným kořením a osobně si vybrat krutou cenu za předcházející obědy zadarmo.

Bangy

• Skupinka obědvajících žebráků v jedné z postav pozná bohy slíbeného mesiáše. Postavu obklopí a očekávají zázraky. Je zajímavé, že jeden z žebráků má u sebe velmi povedenou podobiznu postavy.
• Do vývařovny přichází stráže vyšetřující záhadné vraždy. Chtějí konfrontovat vdovu Romanu, personál je ale odmítá pustit nahoru za svou paní.
• Jednu z postav po návštěvě vývařovny v noci napadne William Fogins.
• Romana Foginsová se dozví o možném léku pro svého muže a hledá dobrodruhy, které by mohla pověřit delikátním úkolem.

Nemagická varianta

William není ghúl, má jen nějakou hodně, ale hodně zvláštní exotickou nemoc.