Drakkar #72

Bitva, kterou jsem se rozhodl vám přiblížit, tvoří jistou opozici obecné představě o tom, jaká byla situace ve Skandinávii v průběhu doby vikinské. Je v kurzu představovat si jednotné nájezdníky, kteří vedou boje jen s nepřáteli daleko v zámoří a sami se mezi sebou věnují obchodu a jejich vztahy jsou takřka idilické. Ale události osmdesátých let desátého století ukazují opak – o jednotě severu nemohla být řeč. Pojďme se ale podívat na jednu událost, která by nám pomohla pochopit, jak vznikaly státy, které na mapě známe i dnes. Bitvu u Hjörungavágu.

Toto pojednání je určeno všem, kdo cítí potřebu jednoho dne napsat román. Protože vážný román, to je disertační práce spisovatele a nad něj není. Pokud si s tou myšlenkou jen tak pohráváte, pak vězte, že vás realita brzy vyzkouší, jak moc to myslíte vážně. Jestli je vaše srdce ryzí a odhodlání nepřekonatelně silné, potom vám mohu ušetřit některé fatální omyly. Bohužel už nelze zabránit omylům dalším, kterých jsem se jen náhodou nedopustil a které čekají možná na vás. A ti, kdo román psát nechtějí, se alespoň mohou zasmát cizímu neštěstí. Průvodcem dobou mých spisovatelských pokusů je deník, vedený rukou ve školních notýs­cích formátu A6. První zápis spáchal mladistvý gymnazista 27. 12. 1982, poslední je od dospělého autora románu ze 3. 9. 1994. Mezitím se stalo strašně moc věcí, ale deník si všímá jen toho spisování. Vlastně jsem o tom už jednou psal, ale tady se zaměřím jen na dobu, kdy jsem se pokoušel napsat román.

Na vysokém valu stojí řetěz postav – mužů, žen i dětí bránících své domovy. Na poli před nimi se právě na zteč chystá vojsku Dánů, které jim přišlo vzít vše, na čem jim záleží. A proto budou za každou cenu a do posledního dechu bránit svou samostatnost, své bohy a svůj styl života.

Doprostřed vlastivědné výpravy po středověkých kostelech, které Argonantus navštívil, se vlámala událost, která je výjimečná z mnoha ohledů. Požár katedrály Notre Dame v Paříži. Pokusím se zachytit některé momenty, které pokládám za trvalejší, jako turista náhodně procházející řekou času, který na tuhle výjimečnou událost narazil. Můžeme se totiž tudy dostat ke smyslu života a vůbec. I když ty konkrétní otázky a nápady, ze kterých vyjdeme a které zazněly v okolním mediálním prostoru, mohou vypadat na první pohled naivně.

Slunce se schovalo za obzor a zbarvilo nebe mnoha odstíny červené a fialové. Stejnou scenérií mne Alangar uvítal před dvaceti lety, kdy jsem sem přišel poprvé. Kdo by si tehdy pomyslel, že nějaký Rufus, čerstvě nedostudovaný geolog, co se raději...

Úvodní haiku

Mistr vypravěč Frederick Forsyth si svým nevšedním literárním uměním vysloužil celou řadu přezdívek a jmen. Kronikářem žoldáků může být zván stejně jako králem špionážních románů či Mr. Thrillerem, neboť podstatnou část novinářské a ranou fázi literární tvorby toto téma významně ovlivnilo.