Svět Trives: Chilmondijská diecéze

Slovo Hinkeho

“Víra vyžaduje vše, co máme.” Červená kniha, 18:3:2

Hinke byl prorok, který jako první v odhalil pravdu o světě a kázal Slovo. Jeho učení se brzy rozšířilo po velké části Země spícího hada a Šeptavy. Vykladači jeho slov se už dostali i na západní pevninu a ve větších městech jsou jeho následovníci.

Tím, kdo vykládá Slovo Hinkeho prostým vesničanům i měšťanům je Kazatel. Ten má na starosti většinou jeden kostel nebo kapli. Nad několika Kazateli ve větším území má autoritu Starší , který se opět zodpovídá Dohlížiteli , který má na starosti území celého státu. Nejvyšší autoritou církve je Sbor dohlížitelů a mezi nimi hathamesský Dohlížitel , který je tradičně vnímán jako první mezi rovnými (primus inter pares ).

Chilmondijská diecéze

Království chilmondijské drželo území na východní pevnině. Protože se zarputile drželo staré maltonské víry (stejně jako čarodějnice Heptarchie a velkovévodství haremerské, které bylo de facto vazalem chilmondijského krále) a odmítalo moudrost Slova, spojila se proti němu koalice státu vyznávajících Hinkeho učení. Sbor dohlížitelů vyhlásil svatou válku proti maltonským kacířům. V čele invazních oddílů pochodovali Hinkeho zvěstovatelé, vojenské křídlo církve, které do té doby mělo na starosti zpravidla jen ochranu klášterů a osob Starších a Dohližitelů. Poprvé v chilmondijské válce nastoupili Zvěstovatelé jako vojenské jednotky do prvních řad bitev.

Výsledkem svaté války byla úplná porážka „kacířů”. Chilmondijské království bylo vyvráceno, linie králů přetržena. Heremerský velkovévoda raději dobrovolně přijal Hinkeho učení a dovolil Kazatelům, aby šířili Slovo v jeho zemi. Čarodějnice heptarchie stáhly své prořídlé oddíly a uzavřely své hranice všem nově příchozím. Chilmondijská území na pevnině si vítězné státy rozdělily mezi sebe a na ostrově vznikla Chilmondijská diecéze pod správou Zvěstovatelů. Ti se proměnili ve vojenský řád ochotný šířit Slovo ohněm a mečem.

Noví pánové nejsou v zemi, která se do té doby držela svých starých zvyků a hlavami klanů byly tradičně ženy, vůbec oblíbení. Změny, které zavedli a povinná účast na kázáních zvěstujících Slovo obrátila většinu obyvatel proti nim. Země, a především jižní část země, kde jsou staré zvyky nejsilnější a jsou tam husté lesy, jsou pořád ve stavu otevřené vzpoury proti Zvěstovatelům. Povstalci přepadávají Zvěstovatele a jejich pomahače, kdykoli se odváží mimo hrady, města a opevněné osady. V lesích zákony Slova neplatí. Povídají se příběhy o starých modlách maltonské víry, zachráněných ze zkázy posvátných hájů a ukrytých v tajných svatyních v lesích tak hlubokých, že jen málokdo tam zná cestu.

Zvěstovatelé odpovídají na neposlušnost železnou pěstí a popravy skutečných a údajných povstalců a kacířů jsou na denním pořádku, stejně jako vypalování vesnic podezřelých z poskytnutí pomoci. Šeptem se ve vsích ve stínu hradů Zvěstovatelů vypráví příběhy o hrdinech odboje – o Tilovi Rudé ruce, který zabil tolik hikeovců, že jejich krev mu ruce navždy zbarvila na rudo… o Mavě Mstitelce, jehož muže Zvěstovatelé zabili a ona si do štítu přibíjí odznaky, které Zvěstovatelé nosí u sebe a už jich má na osm desítek… o Stínu, která nemá jiné jméno a kterou nikdo nikdy neviděl, ale nechává za sebou zkázu v hradech Zvěstovatelů. Všechny se vypráví šeptem, protože Zvěstovatelé je zakázali vyprávět a všem přistiženým sešijí rty. I mezi vyznavači Slova se říká, že velmistr Zvěstovatelů, starý Khu-na-si, zešílel. Krutosti, kterých se jeho rytíři dopouštějí, se začínají zhoršovat. Pomalu se o nich začíná mluvit i mimo Šeptající ostrov a nikdo neví, co se stane až se ty zprávy dostanou k uším hathamesského Dohlížitele. Khu-na-siho spojenci ve Sboru Dohližitelů byli zatím schopni je cenzurovat, ale donekonečna se to nedá zvládnout.