Dračí ostrovy: Molagan

Temně šedé skály ostrova ohladil vítr do podivných tvarů, pozvolné stráně zarostlé vysokou bledou travou přecházejí v kamenité pláže. Míle a míle temných oblázků a vyvržených hnijících chaluh, mlhy, plískanice, všudypřítomné kvílení větru. Molagan, ostrov krvavého jantaru.

Před lety tu stála hrdá přímořská pevnost Bantur. Místní posádka patřila ke skvěle vybaveným a střežila obchodní trasy, maják ukazoval lodím cestu zrádnými vodami. Ale vždy proměnlivé obchodní trasy se posunuly a vratká spojenectví proměnila. Molagan upadl v zapomnění, maják oslepl a posádka byla zrušena. Pak, před necelou stovkou let, byl na ostrově nalezen jantar. Nikdy ho nebylo moc a nebyl ani moc čistý, molaganský jantar byl narudlý a nahnědlý, jakoby špinavý od krve.

Bantur byl opraven a znovu obsazen, ale už ne odvážnými vojáky, místo toho sem začali z Ravnburghu vozit odsouzence, aby sbíráním jantaru odsloužili určené roky. Podmínky byly příšerné. Nikdo nechtěl hlídat vězně tak daleko od domova, stráže sem byly posílány za trest a frustraci si vybíjely na vězních. Kdo nenasbíral dost jantaru, nedostal jídlo. Bičování bylo na denním pořádku. Z majáku se stala hlídková věž a z jeho nadějného světla slídivé oko. A krvavý jantar zdobil prsteny a náhrdelníky ravnburské šlechty.

V průběhu let bylo jantaru nacházeno stále méně a vliv ostrova pro ravnburský obchod opět upadal. Před asi dvaceti lety přišla vzpoura, podnícená pirátskou posádkou, která na ostrov dostala zbraně, stráže byly pobity a jejich těla pověšena z hradeb pevnosti. Z bývalých vězňů a pirátů se zrodil nový pirátský klan a ovládl ostrov.

V současné době jsou na Molaganu dvě osídlení, Bantur na vysokých skalách na jihozápadě, stará pevnost a pod ní v zátoce přístav s kamennými moly. V současné době je sídlem pirátského klanu “Šibeničníků”, každý z členů má na krku tetování přetržené oprátky, na znamení že ravnburské právo už nad nimi nemá moc. Vyzbrojeni jsou vším, co ukradli strážím z pevnosti, nebo jako běžní piráti, jen občas se najde prastarý meč či zbroj z dob, kdy byl Bantur nádherná a hrdá pevnost.

Druhé osídlení je Laimrig, rybářské městečko na severovýchodě. Místní zásobovali pevnost rybami a dnešní piráti se od stráží téměř neliší. Jsou hrubí a platí málo. Občas nějaký místní mladík hledá štěstí na palubě pirátské lodi, ale většina obyvatel Laimrigu žije jako vždy, v chudobě a nedůvěře k cizincům (což je každý, kdo se nenarodil v Laimrigu).

V poslední době se ale místní piráti začali šperkařský trh zásobovat dalšími dodávkami narudlého jantaru. Že by nebyl z pláží úplně vysbírán? Nebo s tím mají něco společného hrubé modly, nově vztyčené na skalách hledících na sever, západ i východ do moře, modly, které podle některých zvěstí šeptaných v putyce v Laimrigu skrápí každý úplněk čerstvá krev?