Ravnburgh: N. Kapitulní škola svatého Leonarda

Jižní Nové město, uza­vřené v ob­jetí měst­ských hra­deb­ních zdí, na­bízí oproti ži­vel­něji za­lo­že­nému se­ver­nímu Starému městu jiný po­hled. Ulice jsou zde spo­řá­daně sy­me­t­rické, ši­roce sta­věné, pro­stran­ství s kaš­nami slou­žící jako tržní místa kva­litně vy­dláž­děná, okna ře­me­sl­nic­kých domů zde zdobí kvě­tiny v ke­ra­mic­kých kvě­ti­ná­čích a vůně čer­s­tvě na­pe­če­ných hou­sek a caltů se mísí s vůní va­ře­ného piva a nad vším ru­chem z ob­chodů a dílen zní ryt­mické du­sání oko­va­ných bot měst­ské hlídky.

Upro­střed idyly ře­me­sl­ného roz­květu na Pe­kař­ském ná­městí stojí Ka­pi­tulní škola sva­tého Le­o­narda. Ci­helná bu­dova s vý­stav­ným prů­če­lím, kte­rému vé­vodí velká ro­zeta zdo­bená ba­rev­nou vit­ráží, skrývá vstup do ma­jestát­ních pro­stor kláš­terní školy. Celý kom­plex s am­bi­tem ve svém středu za­vírá za­hradu a ruch města zde utlu­men ustu­puje at­mo­sféře vě­dění a stu­dia. Le­o­nar­di­áni v še­dých kut­nách pře­vá­za­ných stří­br­nými ře­tězy tu se sklo­pe­nými hla­vami pře­chá­zejí s kni­hami v ru­kách a jen po­lo­hlasně de­ba­tují nad te­o­lo­gic­kými i čistě svět­skými vě­dec­kými te­o­ri­emi.

Bratři le­o­nar­di­áni obý­va­jící ka­pi­tulní školu tvoří os­t­rov vě­dění v Novém městě. Sami bratři často takřka ne­vy­chá­zejí z je­jích pro­stor, s vel­kou vý­jim­kou svátku sva­tého Le­o­narda, kdy jde prů­vod mni­chů v kut­nách, kteří nesou lu­cerny, a lidé z města od nich za­pa­lují svíce, dokud ve všech ok­nech ne­hoří pla­men vě­dění pa­t­rona řádu. Bratří zde žije jen něco málo přes dva tucty, ale přes den sem do­chá­zejí laičtí stu­denti z města a rov­něž jsou zde uby­to­váni přespolní stu­denti, neboť ravnbur­ská ka­pi­tulní škola je vy­hlá­šená i za hra­ni­cemi města.

Pro­bošt ka­pi­tuly Ro­bert Sta­ver­ton, pod­sa­ditý chla­pík se sklo­nem ke tloušťce, je člo­věk pří­vě­tivý a snad až na­ivně dob­ro­myslný. Ve vě­cech pra­vi­del ka­pi­tulní školy je smíř­livý, a když laičtí stu­denti – vět­ši­nou syn­kové kupců a bo­hat­ších ře­me­sl­níků – ztropí ně­ja­kou vý­trž­nost, sám se za­ru­čuje za je­jich ne­vinu nebo ale­spoň za po­kání a nej­čistší úmysly. De­sát­ník měst­ské hlídky Tho­mas Gomfrey s ním letos už ně­ko­li­krát jed­nal o po­tres­tání vý­trž­níků, avšak pokaž­dé bez­vý­sledně. Je jasné, že pe­níze ze škol­ného stu­dentů při­ná­šejí pod­stat­nou část pří­jmů a umož­ňují mni­chům vě­no­vat se bá­dání.

Bra­t­rům le­o­nar­di­á­nům, vá­za­ným pří­sa­hou řádu, vládne pev­nou rukou ka­nov­ník Arthur Ur­swick, vy­soký a šla­cho­vitý muž, jehož přís­nému po­hledu nic ne­u­nikne. V kon­trastu s dob­ro­tou hlav­ního před­sta­ve­ného řádu je to právě Ur­swick, který má na svě­domí fakt, že za po­sled­ních pár let se již ně­ko­lik bratří roz­hodlo po­ru­šit pří­sahu a vzít nohy na ra­mena. Šušká se, že mladý bratr Chris­to­pher, který si vzal život kon­cem loň­ského léta, tak uči­nil právě kvůli Ur­swic­kovi.

V ka­pi­tule je rov­něž ob­sáhlá knihovna, kte­rou spra­vuje bratr kni­hov­ník Je­rome Eve­rard, je to člo­věk, který žije mezi kni­hami a žije i v kni­hách, nebýt péče ostat­ních, ur­čitě by se za­po­mněl i na­jíst. Velká část ná­kladů na kni­hovnu, stejně jako značné množ­ství knih je hra­zeno Ste­phe­nem Gro­fhurs­tem, hla­vou rodu stří­bro­ba­ronů ze Starého města (viz C). Po­vídá se, že Je­rome je ne­man­žel­ský po­to­mek rodu Gro­fhur­stů, nebo je také možné, že starý Gro­fhurst platí za to, aby ně­která ta­jem­ství z ma­t­rič­ních knih, které le­o­nar­di­áni spra­vují, do­pu­to­vala k těm správ­ným uším.

Není bez za­jí­ma­vosti, že v jedné z už­ších ulic, které Ka­pi­tulu sva­tého Le­o­narda ob­klo­pují, stojí za­padlé ve­teš­nic­tví Adama Sa­yera, kde shr­bený še­divý ma­ji­tel v omše­lém kaftanu na­bízí vše­li­jaké krámy, od za­šlých stří­br­ných nožů přes křiš­ťá­lové fla­kóny, v lihu na­lo­žené hady až po vy­cpa­nou moř­skou pannu. Rov­něž zde kou­píte za­ru­čeně funkční ochranné amu­lety a masti při­ná­še­jící štěstí a pří­zeň opač­ného po­hlaví. Po ve­če­rech se sem pak pod rouš­kou tmy schází ne­sou­rodá sku­pinka přá­tel okult­ních zá­le­ži­tostí a nad za­prá­še­nými per­ga­meny za svitu čer­ných svící mumlají své man­try, které mají při­vo­lat by­tosti ze zá­světí. Ne­je­den z noč­ních ná­vštěv­níků Sa­ye­rova ob­chodu za­krývá pláš­těm ton­zuru a šedou kutnu.

Možné zápletky:

• Jeden z přespol­ních laic­kých stu­dentů, kteří bydlí v ka­pi­tulní škole, zle po­bo­dal bez­vý­znam­ného van­d­ráka při opi­lecké hádce v hos­podě, kde dru­žinka právě ve­če­řela. Na jedné straně sporu je de­sát­ník Gomfrey a na druhé pro­bošt Sta­ver­ton. Svě­dec­tví, které po­stavy po­dají, bude hrát dů­le­ži­tou roli a jistě jim za­jistí vý­hodu na straně jedné a za­vřené dveře na straně druhé.
• Po­tulný bard za­sta­vil u Adama Sa­yera svou loutnu. Když ji při­šel vy­pla­tit, ná­stroj, který do­stal zpět, je jiný, ne­do­káže přesně vy­svět­lit čím, pro­tože vy­padá přesně jako jeho loutna, ale od­mítá na něj hrát.
• Bratr Ed­vard Swan, který má zrovna dnes službu u brány, má také na sta­rosti olej do lu­ce­ren pro nad­chá­ze­jící svá­tek sva­tého Le­o­narda, pe­níze, které do­stal od bra­tra Ur­swicka ale místo ná­kupu oleje s kup­cem Wal­te­rem Man­sto­nem pro­hrál v kar­tách. Už jen pár dní a bude muset s bar­vou ven, ka­ra­báč ho jistě ne­mine.