Malé hexy: C7 – Háj předků (spící srdce hvozdu)

Malé hexy, hex C7

A) Číslo hexu: C7

B) Převládající krajina hexu

Pláně

C) Obsah hexu

Jemně zvl­něné trav­naté pláně táh­noucí se od ob­zoru k ob­zoru, jen v jed­nom místě na­ru­šené shlu­kem stromů, co na první po­hled vy­padá jako list­natý háj upro­střed mírné pro­hlubně.

D) Popis hexu

V okolí se vy­práví o háji předků, kde je po­třeba uctít je­jich činy drob­nými obě­ti­nami (stačí věnec z kvítí, ko­rálky na­vle­čené na pro­vázky či kůra s vy­ře­za­ným zna­kem ob­lí­be­ného pa­t­rona). Když tak prý pout­ník ne­u­činí, ne­dají mu ne­klidní du­chové předků pokoj, dokud si je ne­u­smíří.

Z dálky i na pár prv­ních kro­cích ve stínu stromů malý lesík, ztra­cený v pro­hlubni na plá­ních a tedy i pře­hléd­nu­telný spě­cha­jí­cím pout­ní­kem, sku­tečně jako háj předků pů­sobí. Mírné šumění listí (a to i v na­pros­tém bez­větří), jemné klo­ko­tání ptac­tva a har­mo­nicky bzu­čící hmyz vy­tváří dojem pi­et­ního místa, umoc­ně­ného obě­ti­nami všech tvarů a barev, roz­vě­še­nými po okol­ních vět­vích.

Když by se však někdo vydal hlou­běji mezi stromy, po­časí by se lehce změ­nilo, jako by se tro­chu za­táhla ob­loha (pokud bylo slu­nečno) nebo jako by mraky zmi­zely (pokud již bylo za­ta­ženo), začal by na­rá­žet na stopy vy­soké, které by však vedly od­ni­kud nikam (a pokud by se po­ku­sil na vy­so­kou číhat, tak by nikdy žád­nou ne­po­tkal) a začal by mít pocit, jako by se mu někdo díval do zad či přes ra­meno. Když by měl od­vahu jít dál, tak by na­ko­nec by došel k tmavé hlu­boké tůni plné čisté vody, drob­ných mi­ho­ta­vých rybek a barvami duhy hra­jí­cími ka­mínky. A zjis­til by, že malý lesík by tr­valo pro­jít na­přímo na­skrz déle, než kdyby se jej po­ku­sil obe­jít.

Pokud by se někdo roz­hod­nul pro­zkou­mat nej­bližší okolí ma­lého le­síku, pak na jeho jedná straně by našel jen těžko zna­telné stopy po mož­ném osíd­lení (malé osadě či statku) se zbytky pat zdí budov, za­krs­lými se­schlými ovoc­nými stromky a řa­dami mez­ních ka­menů z polí (to vše ztra­cené ve vy­soké trávě), a na druhé straně ne­vy­so­kou ka­men­nou mo­hylu, zcela pros­tou ja­kých­ko­liv zna­ček či obě­tin.

E) Zápletky

Po­stavy mohou pouze uctít své předky obě­ti­nou a po­kra­čo­vat dál v cestě, do­konce mohou po­tkat i jiné pout­níky či oby­va­tele okolí, vě­šící na větve stromů obě­tiny, a to včetně ně­kte­rého z each-​rugadh. Avšak pokud vkročí do stínu stromů a ne­u­činí tak, po od­chodu budou mít stále ne­pří­jemný pocit, že občas kout­kem oka za­hléd­nou mi­ze­jící po­stavu či po­stavy („my­tágo“). Tento jev se bude po­stavě či po­sta­vám dít stále čas­těji, v zá­vis­losti na tom, jak jsou da­leko od le­síka. (Pokud se po­kusí zjis­tit více po­mocí magie, pak se jedná o ochranné kouzlo ve formě pro­kletí, jež bylo se­sláno spolu s uspá­ním srdce hvozdu, aby celé místo sku­tečně pů­so­bilo jako háj předků plný ne­po­koj­ných duchů. Tuto kletbu může jed­no­duše sejmout ja­ký­ko­liv druid, šaman či kněz.)

Po­stavy se mohou po­ku­sit po­mocí magie zjis­tit o po­div­ném místě více, zejména dru­idi či ša­mani by mohli mít nutkání se po­ku­sit spoji s les­ními duchy či duchy lesa (na­o­pak kněží ne­bu­dou mít pocit, že by toto místo bylo až na­to­lik spi­ri­tu­ální, jak se na první po­hled zdá a mohou rov­něž po­jmout po­de­zření, že zde není vše tak, jak se na první po­hled jeví). Pokud se o to po­kusí, pak se mohou do­pát­rat, že ne­jedná o háj předků, ale spící srdce hvozdu, jenž se v dáv­ných do­bách roz­klá­dal po ce­lých dneš­ních plá­ních. Tento hvozd utr­pěl velké ztráty díky prv­ním osad­ní­kům, kteří klu­čili les a za­klá­dali na je­jich místě osady), po­ku­sil se s nimi svá­dět boj po­mocí svých oby­va­tel, tedy zvěře, ptac­tva a rost­lin, ale když osad­níci na­ru­šili jeho sa­motné srdce (zbytky osady ne­da­leko), po­vstal z něj roz­lí­cený lešij, jenž osad­níky pobil a všechny z okolí vy­hnal. Avšak ne­bylo jej pak jak za­sta­vit, na­pa­dal i vzdá­lené okolí, dokud jej mocný ne­známý ar­ci­druid ne­po­ra­zil a ne­u­lo­žil do ka­meny za­sy­pané mohly (rov­něž ne­da­leko, na druhé straně, než se na­chází zbytky osady). Tento ar­ci­druid však ne­mohl ne­chat zpus­to­šený hvozd jen tak, uspal jeho srdce (aby se po­stupně časem mohlo samo zho­jit) a za­klel jej ochran­nou klet­bou (jež z něj pro ostatní udě­lal háj předků). Zby­tek hvozdu bez svého srdce po­stupně uchřad­nul a změ­nil se v pláně okolo, avšak jeho srdce se po­malu uzdra­vuje a po ně­ko­lika sta­le­tích opět pro­citne, aby jej ob­no­vilo.

Po­stavy mohou sebou mít sebou se­me­náčky zvlášt­ního druhu dubu, které jim pře­dal někdo z pout­níků, co po­tkali na cestách či někdo z okol­ních oby­va­tel s tím, že mo­hyla patří ně­komu z jeho předků a rád by ji takto uctil, ale jeho víra mu při­ka­zuje, že to nesmí udě­lat sám, ale po­mocí pro­střed­níků. Pokud to po­stavy udě­lají a se­me­náčky za­sadí, nic se ne­stane (a pokud se na ně při­jdou po­dí­vat poz­ději, pak zjistí, že na tom místě, jen kou­sek od le­síka, stro­mečky chřad­nou a dříve nebo poz­ději uhy­nou). Pokud se po­stavy po­kusí nějak se­me­náčky za­chrá­nit (na­pří­klad ochrá­nit je kouz­lem), po čase z mo­hyly po­vstane ne­mrtví lešij, jehož bude moct ovlá­dat ten, kdo po­sta­vám se­me­náčky pře­dal.

Další části: