Malé hexy: C7 – Háj předků (spící srdce hvozdu)

A) Číslo hexu: C7

B) Převládající krajina hexu

Pláně

C) Obsah hexu

Jemně zvlněné travnaté pláně táhnoucí se od obzoru k obzoru, jen v jednom místě narušené shlukem stromů, co na první pohled vypadá jako listnatý háj uprostřed mírné prohlubně.

D) Popis hexu

V okolí se vypráví o háji předků, kde je potřeba uctít jejich činy drobnými obětinami (stačí věnec z kvítí, korálky navlečené na provázky či kůra s vyřezaným znakem oblíbeného patrona). Když tak prý poutník neučiní, nedají mu neklidní duchové předků pokoj, dokud si je neusmíří.

Z dálky i na pár prvních krocích ve stínu stromů malý lesík, ztracený v prohlubni na pláních a tedy i přehlédnutelný spěchajícím poutníkem, skutečně jako háj předků působí. Mírné šumění listí (a to i v naprostém bezvětří), jemné klokotání ptactva a harmonicky bzučící hmyz vytváří dojem pietního místa, umocněného obětinami všech tvarů a barev, rozvěšenými po okolních větvích.

Když by se však někdo vydal hlouběji mezi stromy, počasí by se lehce změnilo, jako by se trochu zatáhla obloha (pokud bylo slunečno) nebo jako by mraky zmizely (pokud již bylo zataženo), začal by narážet na stopy vysoké, které by však vedly odnikud nikam (a pokud by se pokusil na vysokou číhat, tak by nikdy žádnou nepotkal) a začal by mít pocit, jako by se mu někdo díval do zad či přes rameno. Když by měl odvahu jít dál, tak by nakonec by došel k tmavé hluboké tůni plné čisté vody, drobných mihotavých rybek a barvami duhy hrajícími kamínky. A zjistil by, že malý lesík by trvalo projít napřímo naskrz déle, než kdyby se jej pokusil obejít.

Pokud by se někdo rozhodnul prozkoumat nejbližší okolí malého lesíku, pak na jeho jedná straně by našel jen těžko znatelné stopy po možném osídlení (malé osadě či statku) se zbytky pat zdí budov, zakrslými seschlými ovocnými stromky a řadami mezních kamenů z polí (to vše ztracené ve vysoké trávě), a na druhé straně nevysokou kamennou mohylu, zcela prostou jakýchkoliv značek či obětin.

E) Zápletky

Postavy mohou pouze uctít své předky obětinou a pokračovat dál v cestě, dokonce mohou potkat i jiné poutníky či obyvatele okolí, věšící na větve stromů obětiny, a to včetně některého z each-rugadh. Avšak pokud vkročí do stínu stromů a neučiní tak, po odchodu budou mít stále nepříjemný pocit, že občas koutkem oka zahlédnou mizející postavu či postavy („mytágo“). Tento jev se bude postavě či postavám dít stále častěji, v závislosti na tom, jak jsou daleko od lesíka. (Pokud se pokusí zjistit více pomocí magie, pak se jedná o ochranné kouzlo ve formě prokletí, jež bylo sesláno spolu s uspáním srdce hvozdu, aby celé místo skutečně působilo jako háj předků plný nepokojných duchů. Tuto kletbu může jednoduše sejmout jakýkoliv druid, šaman či kněz.)

Postavy se mohou pokusit pomocí magie zjistit o podivném místě více, zejména druidi či šamani by mohli mít nutkání se pokusit spoji s lesními duchy či duchy lesa (naopak kněží nebudou mít pocit, že by toto místo bylo až natolik spirituální, jak se na první pohled zdá a mohou rovněž pojmout podezření, že zde není vše tak, jak se na první pohled jeví). Pokud se o to pokusí, pak se mohou dopátrat, že nejedná o háj předků, ale spící srdce hvozdu, jenž se v dávných dobách rozkládal po celých dnešních pláních. Tento hvozd utrpěl velké ztráty díky prvním osadníkům, kteří klučili les a zakládali na jejich místě osady), pokusil se s nimi svádět boj pomocí svých obyvatel, tedy zvěře, ptactva a rostlin, ale když osadníci narušili jeho samotné srdce (zbytky osady nedaleko), povstal z něj rozlícený lešij, jenž osadníky pobil a všechny z okolí vyhnal. Avšak nebylo jej pak jak zastavit, napadal i vzdálené okolí, dokud jej mocný neznámý arcidruid neporazil a neuložil do kameny zasypané mohly (rovněž nedaleko, na druhé straně, než se nachází zbytky osady). Tento arcidruid však nemohl nechat zpustošený hvozd jen tak, uspal jeho srdce (aby se postupně časem mohlo samo zhojit) a zaklel jej ochrannou kletbou (jež z něj pro ostatní udělal háj předků). Zbytek hvozdu bez svého srdce postupně uchřadnul a změnil se v pláně okolo, avšak jeho srdce se pomalu uzdravuje a po několika staletích opět procitne, aby jej obnovilo.

Postavy mohou sebou mít sebou semenáčky zvláštního druhu dubu, které jim předal někdo z poutníků, co potkali na cestách či někdo z okolních obyvatel s tím, že mohyla patří někomu z jeho předků a rád by ji takto uctil, ale jeho víra mu přikazuje, že to nesmí udělat sám, ale pomocí prostředníků. Pokud to postavy udělají a semenáčky zasadí, nic se nestane (a pokud se na ně přijdou podívat později, pak zjistí, že na tom místě, jen kousek od lesíka, stromečky chřadnou a dříve nebo později uhynou). Pokud se postavy pokusí nějak semenáčky zachránit (například ochránit je kouzlem), po čase z mohyly povstane nemrtví lešij, jehož bude moct ovládat ten, kdo postavám semenáčky předal.